Kehila Praha opět prokázala svou nezpůsobilost

Dnes mne zarazilo dosti zásadní, ne-li přímo zlomové rozhodnutí pražské "židovské" obce. 

Patrně jistě víte, že v Judaismu je zakázáno, aby žena prováděla úkony související s různou rituální činností, atd. a mezi to samozřejmě patří i výuka Tory a z ní jdoucí halachy. Tento prohřešek si v Praze zatím dovolila jen Bejt Simcha. Dům smíchu, kde rabínka a skupinka homosexuálů jsou to pravé ořechové. - Nestyďme se za to, v západní Evropě má každý svá práva - že se ale dočkáme tohoto přístupu i od pražské Kehily, která se snaží dlouhodobě hrát na ortodoxní obec, to by jistě nikdo nečekal.

Začalo to vše neveselým příchodem rabiho Davida Petera, kterého si nechala obec po 13 dlouhých let vychovávat v ješivě v Izraeli. Asi zbytečně a věřím tomu, že s tímto "rabínem" čeká Prahu zásadní období ... úpadku.

Židé musí pryč, začíná porno dýchánek

Na Mašeknázké obci (aškenázský skanzen v Maislově ulici) se dějí další luxusní operace silně podporující všeobecně známý fakt, že tato obec není nic více než skanzen a podnikatelské sdružení zneužívající (a dle mě i zneuctívající) židovský majetek, který by měl v první řadě sloužit obci - tedy živoucí židovské komunitě.

Začneme ale od začátku.

Co nás přivádí ke konverzi?

Cesta každého z nás je překvapivě specifická. Časem zjistíte a všimnete si i osobně, že ta různorodost v myšlení je tak rozdílná, až je to zarážející.

• Nejčastější skupina, se kterou se setkáte je ta, která přichází většinou po nějakém tom srdcervoucím filmu, knize nebo divadelním představení. Tato skupina má mylně zažito - je to cirka 99% Čechů a velkém množství českých Židů - že veškeré náboženské celky jsou jako křesťanství a vychází z podobné koncepce. Řekněme si tedy již v začátku (a budu to neustále opakovat), že židovství nikdy nebylo náboženstvím! To je formální omyl moderního světa, který bez větších rozmyslů, avšak na úrovni akademické veřejnosti, škatulkuje vše jak se dá. A nutno podotknout - jak nejlépe umí. Judaismus vzešel a dodnes povětšinou je sociálním systémem, kde ta duchovní stránka je prostě ukotvena jako tradiční hodnota, stejně tak, jako třeba byla v slovanské původní víře určitá nedělitelná návaznost na roční cykli. - Vraťme se však k oné první skupině příchozích, olim chadašim, kteří jsou v očekávání "standardního" ročního útrpného semináře, ze kterého vzejdou do do vytouženého titulu Žid. V okamžiku, kdy tito lidé přijdou na první rabinátní výuku, kde (v lepším případě) slyší rabína číst hebrejský text a následně jeho překlad, blednou v prozření, že něco je špatně, neboť jak se zdá, absolvovali první z přednášek filosofického cyklu s teologickým kontextem. Přednes je plný výrazů, kterým nerozumí, často se rozporuje, často sám rabín přednese, že ten a ten učenec to ale vidí zcela jinak. Chudák nově příchozí, který byl v očekávání svého přerodu, brzy odchází s tím, že Židé jsou nějací divní. Nejsmutnější na tom je, že po takových prázdninách, kde šly dva filmy najednou, vyšla jedna kniha a bylo uvedeno jedno divadelní představení, lidé kteří dochází do midraše (učebny) roky si nemají ani kam sednou a musí trpělivě čekat, dokud zájem neupadne. Trvá to většinou tak měsíc dva, než do 75% lidí vzdá.